Poutní místo Boušín (tip na výlet)

Putujeme-li údolím řeky Úpy mezi Ratibořicemi a Havlovicemi, zaujme nás u slatinského mlýna pod mostem malá barokní „Piccolominská“ kaplička z roku 1694. Toto místo se může stát pro turisty výchozím bodem k pěšímu 8 km dlouhému okruhu mezi obcemi Slatina nad Úpou a Červená Hora po tzv. Justynčině stezce. Půjdeme kousek po „panské“ cestě a pak se vlevo stezníkem do prudšího kopečka dostaneme na Boušín, což je romantická samota s kostelíkem, oblíbeným poutním místem, farou, starobylou sýpkou, čtyřmi chalupami a kapličkou se studánkou pod strání. 
Boušín byl založen ve 2. polovině 12. století Bohušem Bradatým z rodu Pánů erbu zlatého třmene. První písemná zmínka o Boušíně je ve stvrzovacích knihách, které nechal sepsat první český arcibiskup Arnošt z Pardubic. V roce 1350 je tak Boušín zmiňován již jako farnost s dřevěným kostelíkem. V husitských válkách byl kostel pobořen, vypálen a celé okolí zpustlo.

Asi roku 1424 byl za husitských válek Boušín vypálen a kostelík pobořen a farnost zanikla. Podle Josefa Myslimíra Ludvíka postavil na Boušíně nový dřevěný kostel roku 1464 Jan Litobořský z Chlumu seděním na Turyni jako výraz díků za zázračné uzdravení své hluchoněmé dcerky. Pověst o této události vylíčila i Božena Němcová ve své Babičce. Pod kostelem stojí Mariánská kaplička, nad jejímž vchodem je událost uzdravení popsána následovně: „ Tam, kde je dnešní fara, stával před časy dvorec Turyňského pána. Často sem dojížděl s malou dceruškou. Nebe dalo jí krásu, ale nemoc vzala ubohé se sluchem i řeč. Ovečky však jí rozumněly a ovčákův pes četl jí z očí. Jednou, když jí zlákalo jaro, vydala se k ovečkám sama. Cesty ji vedly, ale také svedly a zavedly v prales nad divou řekou. Temných hlubin se bála, ale studánka ve stráni ji zvábila, pramen osvěžil, a když v pláči spjala ruce k prosebnému Zdrávas, aby jí svatá Paní z lesů vyvedla, stal se div: Hluchá slyší, jak němé dosud rty šeptají živá slova. Za štěkotem běží z lesa ven, zahlédne dvorec, slyší zvonky oveček a na žasnoucího pastuchu volá:“Bárto, Bárto!“ Na poděkování zázračného uzdravení daroval Turyňský pán dvorec i s poplužím záduši a vybudoval na Bohušíně mariánskou svatyni.“ Od této události se na Boušíně šíří vděčná úcta k Panně Marii a Boušín se stává mariánským poutním místem.

Rovněž v třicetileté válce byl Boušín poničen, vypálen a zpustošeno celé okolí. Po třicetileté válce přechází Boušín do majetku náchodského knížecího rodu Piccolomini. Jeden z příslušníků tohoto rodu, Vavřinec / Lorenzo/, nechal v letech 1682-1692 vybudovat na troskách předchozího dřevěného kostela nový, tentokrát již zděný kostel ve stylu venkovského baroka tak, jak se dochoval až do dnešních dnů. Vdova po zakladateli kostela, Anna Viktoria Piccolomini , nechala ke kostelu v letech 1728-30 postavit zděnou faru a osadila ji prvním farářem Jiřím Milotou. Až do roku 1946 byl na boušínské faře farář a vykonával zde pro přilehlé obce duchovní službu. Boušínu věnoval celý první díl své kroniky U nás Alois Jirásek. Odtud známe faráře Ondráčka, jeho „včeličky- dušičky“ a dřevěný úl „Fráter“.

Dnes je Boušín stále častěji vyhledávaným místem návštěvníků, kteří se nejen chtějí poučit z historie, ale si i odpočinout v tichu a klidu čisté přírody. Přes Boušín vede několik jarních turistických pochodů a v letní sezoně projede i celá řada cyklistů využívajících okolní cyklotrasy. Uměnímilovným návštěvníkům můžeme nabídnout každoročně dva, již tradiční, koncerty v kostele, a sice první lednovou neděli koncert Tříkrálový a poslední sobotu v srpnu Benefiční koncert umělců z pražského Národního divadla. Větší skupiny turistů mohou během sezony požádat na faře o průvodcovskou službu.

Kdo má dobré nohy, může z Boušína pokračovat dále Justynčinou stezkou ke staletému, dnes již bohužel padlému „ Špetlovu“ buku, který proslavil pan Luděk Munzar v televizním pořadu Paměť stromů. Mnozí návštěvníci jej proto nazývají „Munzarův“. Dále cesta vede dolní částí slatinských Končin zpět do lesa a dolů, strží nad řekou, na „panskou cestu“ k Bathildinu stolečku. Pak po panské cestě dále až k hájovně, kde se přes roubenou lávku přejde na druhý břeh řeky. Za řekou u bývalé hájovny odbočíme vpravo a pohodlná lesní cesta nás zavede do Červené Hory k „Žebrácké rokli“. Přes tu se dostaneme až k hospůdce v Červené Hoře, kde si unavený poutník může odpočinout a příjemně se občerstvit. Pak po krátké chůzi po hlavní silnici ke Slatině nad Úpou vyběhneme do strmého kopečka, abychom zhlédli zbytky starobylého hradu Červená Hora a potom už je jen kousíček k řece a pod mostem budeme zase u Piccolominské kaplčky. U všech zastávek jsou připraveny informace o zajímavostech vážících se k danému místu.

Jestliže se rozhodnete navštívit o své dovolené náš kraj, zastavte se na Boušíně, rádi vás uvítáme. Už teď vám přejeme šťastnou cestu.

(text: Marta Kolisková, úprava Ing. R. Kejzlar) 

Další zázraky a poutní místa v Kladském pomezí

Malé Svatoňovice

V údolíčku pod Jestřebími horami, sevřeném dvěma kopci, Kyselou horou a Klůčkem, protéká potůček, posilovaný z pravého břehu mohutným členitým pramenem svedeným do studánky. Majitel blízké usedlosti Václav Šrejbera vyslyšel přání poutníků a 27. října 1715, před svátkem Všech svatých, zavěsil sošku Panny Marie nad pramen na třešeň. Následně došlo k zázračným uzdravením a tak se postupně na tomto místě vystavěla dřevěná kaplička, následně pak kaple zasvěcená Sedmiradostné Panně Marii – „Svatoňovické madoně“ Jako poutní místo slouží kostel zasvěcený Sedmi radostem Panny Marie – typicky pozdně barokní venkovská architektura dostavovaná v roce 1831, postavená blízko kapličky se studánkou. (více informací na www.malesvatonovice.cz)

Rokole

Poutní místo Rokole se nachází o samotě blízko levého břehu říčky Olešenky v Podorlické pahorkatině 9 km jihovýchodně od Náchoda, 6 km východně od Nového Města nad Metují a 8 km severovýchodně od Dobrušky.

Podle legendy zabloudilo ve zdejších hlubokých lesích (rokli) děvčátko. Ve velké tísni se obrátilo o pomoc k Panně Marii. Ta se dívce zjevila a vyvedla ji za ruku z lesa ven. V místě zjevení vytryskl pramen a vznikla tu studánka, jejíž voda, podle druhé legendy, uzdravila slepého synka lesníka. Zbožní ctitelé Matky Boží zavěsili nejprve na strom u studánky mariánský obrázek a později zde vystavěli dřevěnou kapli, která byla v roce 1859 nahrazena kaplí zděnou. Známou historickou relikvií je také obraz Panny Marie Rokolské od malíře Klemense z Hradce Králové. (více informací www.novemestonm.cz)

Suchý důl

Nedaleko Suchého Dolu v místě, které dnes připomíná dřevěná kaple U zjevení došlo k tzv. suchdolským zjevením. Dřevěná kaple v Ticháčkově lese byla postavena z darů poutníků v r. 1897 jako připomínka 23 mariánských zjevení v letech 1892 – 1895, které údajně měla tehdy čtrnáctiletá Kristina Ringlová. Suchý Důl se tak stal nakrátko poutním místem. V roce 1893 bylo započato se stavbou křížové cesty kolem lesa a tzv. růžencových schodů z kamene. Na místě nepatrné studánky byla vybudována nádrž na vodu s výklenkem.

Jižní částí obce Suchý důl prochází Vambeřická cesta, značená pomníčky a křížky. Po této cestě putovali věřící ze severovýchodních Čech do poutního místa Vambeřice v Kladsku (PL). V okolí vesnice je množství kamenných soch, světců, křížů. Jejich autory jsou většinou neznámí lidoví umělci. (vice informací: www.suchydul.cz

Vambeřice (Polsko)

Počátky poutního místa ve Vambeřicích sahají až do počátku 13. století, kdy zde podle legend rostla velká lípa se soškou Matky boží, u které byl zázračně uzdraven slepý Jan z Raszewa. Krátce poté se začali do tohoto místa sjíždět poutníci, v roce 1218 byl založen první kamenný oltář, dodnes dochovaný v základech pozdější baziliky. Později zde byl postaven dřevěný kostel na jehož místě byl roku 1512 postaven zděný kostel, zničený ve třicetileté válce. V letech 1695 - 1711 byl postaven tehdejším majitelem obce renesanční kostel. Tento kostel se však již v roce 1713 pro statické problémy zřítil. Krátce poté byla postavená barokním slohu (v letech 1715 - 1720) dodnes stojící Bazilika Navštívení Panny Marie. V roce 1936 byla papežem Piem XI. povýšena na Baziliku minor. Vambeřice, polsky Wambierzyce [vamběžyce] (německy Albendorf) je vesnice se zástavbou připomínající městečko v obci Radków v okrese Kladsko. Leží 5 km od Radkowa a 15 km jihovýchodně od Broumova (více informací: www.wambierzyce.pl)